Důsledky pandemie budou dramatické, myslí si ekonomové z univerzity

Lukáš Režný tam působí v pozici odborného asistenta od roku 2017. Předmětem jeho zájmu a publikační činnosti je ekonomický růst v kontextu spotřeby neobnovitelných přírodních zdrojů a energetického přechodu. Ivan Soukal je v této vzdělávací instituci je v postavení odborného asistenta od roku 2012. Předmětem jeho zájmu a publikační činnosti je chování spotřebitele.

Když republiku zasáhla nákaza Covid-19, co vás jako ekonomy napadlo nejdříve?
LR: Že je jedno co uděláte, ale neutečete tomu a nelze se tomu vyhnout, a tak nemá smysl se toho bát. Skutečný strach jsem začal mít až později, když se začaly rýsovat ekonomické dopady a věci neskutečné, jako záporné ceny ropy na americkém trhu, se staly realitou.
IS: V ten moment žádný silný pocit nebyl, protože jsem si svůj „šok“ odbyl v momentě objevení Covid v Itálii. Koneckonců mor také přišel z Asie do Evropy přes italský přístav a kdo zná aplikaci Plague Inc., tak vůbec si připadal jako doma, promiňte mi černý humor. Pocit z ekonomického hlediska byl „systémový průšvih“. Nejen z nutnosti uzavření oblastí, zamrznutí ekonomiky, jak jsem sledoval předtím v Číně, ale především nejistota. Jedna z nejhorších krátkodobých situací pro ekonomiku a především finanční trh, je nejistota s negativním očekáváním.

Dá se na takovou situaci dopředu nějak připravit, aby důsledky nebyly dramatické?
IS: Obecně příprava vychází z pravděpodobnosti, že se něco stane, jaké se čekají následky a jaké jsou náklady na odvrácení. Investorská legenda Warren Buffet prohlásil, že mu trvalo 89 let zažít něco takového. Tolik k části, jestli jsme to čekali. Následky se ještě plně neprojevily, ale závažné jsou a především budou, i když se dají najít i pozitivní. Náklady pro plošnou státní pandemickou přípravu jsou astronomické. Jen naddimenzovanost zdravotního systému, který by bez karantény měl pokrýt pandemickou zdravotní péči jsou nereálné. Důsledky pandemie budou vždy dramatické, ale potenciální zmatkování, co uzavřít, kde sehnat roušky, už příště odpadne. Díky různým přístupům vlád bude k dispozici hodně scénářů, se kterými se dosavadní krizové plány vybrousí. Obecně bych šel ale spíš cestou prevence. Musím souhlasit s Billem Gatesem, že vedle jednotek rychlé reakce v armádě, je potřeba jednotka rychlé reakce medicínské. Ta by vždy asistovala lokálnímu zdravotnímu systému a snažila se dostat prvotní ohnisko pod kontrolu. Ale nejsem lékař, ten by řekl možná, že jsme naivní a virus si cestu najde. Ekonomicky ve vzdálenější budoucnosti bude zvládání pandemie díky industry 4.0 jednodušší. Výroba a logistika nebude tolik viset na lidském prvku. To je jeden z těch pozitivních dopadů pandemie, urychlení přijetí pokroku industry 4.0.

Po opatřeních, které zavedla vláda, a vyhlášení nouzového stavu byly uzavřeny restaurace, obchody a mnoho firem, některé přistoupily k propouštění zaměstnanců. Je na místě se obávat osobních krachů či selhání hospodářství?
LR: Osobních a firemních krachů? Ano. Jenom při odlivu zjistíte, kdo plaval nahý. Naprosté zhroucení hospodářství nehrozí.
IS: Určitě a nebude to jednorázové, bude se to nějaký čas táhnout. Kdo například v nouzi vstoupil do dluhové pasti, může v ní uváznout na několik let. Systémově ale ekonomika na rozdíl od státních financí bude v pořádku.  Nechci znít, že plně souhlasím s následujícím, ale krize jsou v některých ekonomických školách vnímány jako „očistná“ událost. Firma s dlouhodobějšími problémy nepřežije, uvolní zaměstnance a kapitál pro jiné. Co mě osobně vadí, je křehkost nových nebo menších podnikatelů. Jejich byznys totiž životaschopný běžně je, ale stejně to nemusí zvládnout.

Čeká nás pád na dno, chudoba, zhroucení hospodářství?
LR: Ne, ale samozřejmě pokud je očekáván propad HDP, je třeba říci, že se bude rozdělovat menší koláč, budou se utahovat opasky.
IS: Jak jsem naznačil předtím, systémově nikoliv. Negativní dopady především skrz veřejné rozpočty se ale s námi potáhnou dlouho.

Známý ekonom a vysokoškolský pedagog Tomáš Sedláček se nechal slyšet, že jde o kejhák, padneme hluboko, ale přežijeme to. Myslíte si to také nebo to vidíte jinak?
LR: Ano, myslím, že si to budeme dlouho pamatovat. Ale zeptejte se dnes mladých na prahu dvacítky na finanční krizi z let 2008 až 2009. Nikdo neví. Uvažuje se o tom, k jaké změně v logistických řetězcích a firemní strategii dojde v důsledku současných událostí. Docela dobře si umím představit situaci, kdy se nezmění vůbec nic, zůstane jenom ziskový motiv.

Je naše společnost tak vyspělá, že se ekonomicky rychle vzpamatuje? Na čem záleží, aby se tak stalo?
LR: Zatím nevíme, jak dlouho současná situace potrvá, zdali přijdou další vlny nemoci, jestli nedojde k politické krizi ve vztazích k Číně, ve vnitřních vztazích států EU. Zdá se tedy, že je brzy hovořit o rekonvalescenci, škody nejsou jasné. Myslím, že v současné situaci je důležité zdůraznit jedno slovo – nejistota. Například ČNB ve svých predikcích pracuje s cenou ropy pro inflační scénáře. Ta je v současnosti na historicky nízkých cenách a její producenti škrtají investiční výdaje pro rozvoj nových ložisek, těm menším hrozí krach. Pokud to bude vážné a situace potrvá, v sektoru proběhne značná konsolidace. V momentě, kdy se ekonomika vzpamatuje, není možné lusknout prsty a dostat okamžitě ropnou produkci na původní výši a v tom případě nás čekají opět trojciferné ceny ropy na světových trzích. V konečném důsledku nikdo neví.
IS: Předně na samotné nemoci, a to je faktor, který vám nezhodnotím. Vyspělost nelze přeceňovat, není možné vše digitalizovat. Nemluvím jen o průmyslu a zemědělství, ale spousta služeb neproběhne i jen ze strachu spotřebitele. Kadeřník může dojet domů a ostříhat celou rodinu, ale u koho byl všude předtím? Záleží tedy i na našem strachu spotřebovávat, investovat a ten pramení z neznalosti prvního faktoru – nemoci.

Máte přehled o tom, jaká je nynější situace v Hradci Králové?
LR+IS: Ne, bohužel nejsme v pravidelném kontaktu s vedením místních firem.

Jaké budou podle vás nejvážnější důsledky pandemie?
LR: Záleží na délce pandemie. Zatím si zřejmě nikdo není jistý, zdali budou další vlny, nebo jak dlouho situace potrvá. V současnosti mezi nejvážnější důsledky patří drtivé zasažení některých ekonomických sektorů a oblastí průmyslu, zejména aerolinek, turismu, zábavního průmyslu, pohostinství, a energetického sektoru. Do budoucna to znamená nutnost poradit si se zvýšenou dluhovou zátěží, kterou bude nutné likvidovat i řadu let po současných událostech, ať už se jde o rozpočty firemní, nebo veřejné.

Spousta rodin už má problémy se živobytím, protože má malé nebo vůbec žádné úspory. Jak lze takovým případům pomoci?
IS: Český člověk je stále celkem konzervativní ohledně peněz, takže věřím, že drtivá většina dokáže období snížených příjmů překlenout. Je to například Británie, kde přes 19 milionů lidí začíná nový měsíc čerpáním kontokorentu za běžných časů, natož nyní. Ohledně pomoci tu vidím snahy o finanční pomoc v rozsahu, který od revoluce nebyl, nejen jak firmám, ale také jednotlivcům. Pokud bychom měli jít ještě dál než nyní, pomoc bych cílil na rodiny s dětmi. Tam jsou nejen náklady, ale i výpadek příjmů kvůli ošetřovnému, i když prodlouženému.

Měl by stát pomoci firmám, aby nepropouštěly zaměstnance?
LR: Vzhledem k tomu, že ke ztrátám vedou zejména státní opatření, je to na místě.
IS: Zde bych jen dodal, že stát není vzdušný zámek, ale my. Otázka tedy zní, chceme pomoci svým firmám v krizi, kterou prakticky nikdo nepředvídal a firmy si ji nezpůsobily?  

Domníváte se, že každý, kdo podniká a je zodpovědný by měl mít nějaké svoje rezervy pro případy nouze?
LR: Ano, nicméně je prakticky nemožné mít rezervy pokrývající úplný výpadek tržeb na řadu měsíců. Na druhou stranu je téměř jisté, že v průběhu každé dekády dojde k něčemu zcela mimořádnému, co zapříčiní ekonomickou disrupci, onu pověstnou černou labuť. Firmy v některých oblastech ekonomiky nemají šanci současnou situaci zvládnout bez pomoci, pokud nedojde k rychlému návratu do normálu. Jaký ten nový normál bude, je však stále otázkou.

Postihnou dopady pandemie zejména ty, kteří už měli problémy před ní?
IS: Každá krize je obdobím ekonomického darwinismu a přežijí jen ti silní – adaptabilní. Přesněji, silnější budou ještě silnější, protože zaujmou na trhu místo po méně životaschopných firmách nebo firmách bez možnosti si vytvořit nebo dosáhnout na dostatečný kapitál. Je to problém zejména pro malé a střední firmy. Upřímně lituji všechny, kdo si otevřeli obchod počátkem roku.

Jak ovlivňuje panika a strach ekonomiku?
IS+LR: Podívejte se na akciové indexy. Tam je odraz strachu z propadu tržeb, obav utrácet, zpřetrhaných dodavatelsko-odběratelských vztahů zhmotněná téměř v reálném čase. Já bych se ale spíš ptal, na vliv neopodstatněného optimismu. Tak, jak se indexy propadly, tak se v posledních dvou až třech týdnech zvedají. Trhy stále očekávají vývoj HDP po jeho propadu ve tvaru „V“ až „U“, málokdo si připouští „L“ scénář. Strach se dále projevuje v menší ochotě půjčovat, tedy zvýšené opatrnosti finančních institucí. Proto jsou tak důležité kroky centrálních bank, aby na trhu nedošlo k nedostatku likvidity v době, kdy je ji nejvíce potřeba.

Může fungovat ve virtuálním světě, na internetu?
LR: Ekonomický model několika technologických gigantů a IT firem, jako Microsoft, Amazon, Google, Zoom a dalších to umožňuje, nicméně bych to neoznačil za reprezentativní vzorek ekonomiky. I tyto firmy jsou ale v konečném důsledku samozřejmě závislé na existující infrastruktuře a základních službách. V posledních dnech jsem se setkal s termínem simulovaná ekonomika. Zaměstnanci dostanou náhrady, firmy levnou likviditu, všichni mohou zůstat bezpečně doma a být spokojeni. Samozřejmě je to pouhá iluze, pokud se nevyrábí, není co spotřebovávat. Rád bych připomněl, že dlouhodobá nezaměstnanost a podfinancovaný zdravotnický systém v důsledku přetížených veřejných rozpočtů jsou také schopní zabijáci.
IS: Určitě ne, jsou tu přirozeně odvětví, kterých se pandemie skoro nedotkla nebo jim dokonce přidala na pozornosti investorů, například biotechnologické firmy, aplikace pro vzdálenou spolupráci a komunikaci. To je však menšina a svět je stále mimo Internet. Do doby, než základní logistiku bude zajišťovat armáda autonomních vozidel, výroba nebude z nemalé části podle industry 4.0 konceptu, pole budou obdělávat traktory napojené na a ovládané přes GPS budou podobné události s dopady jaké vidíme dnes.

Jsme součástí globalizovaného světa téměř bez hranic. Státy mezi sebou čile obchodují. Do jaké míry naší ekonomikou otřásá uzavření hranic? 
IS: Pro nás je klíčový pohyb kapitálu a zboží. Pohyb osob nás tolik nepoškozuje, protože strukturálně na něm nejsme tak závislí jako třeba Řecko, Španělsko a další. Dokud se kapitál a zboží pohybují, škody nebudou zásadní.

Obávají se investoři příchodu další finanční krize?
IS: Všichni investoři vědí, že žádný strom neroste do nebe a krize vždy přijde. Liší se čas, příčina, ale přijde určitě a nynější období růstu bylo dlouhé. Otázkou je tedy, jestli Covid bude příčina globální ekonomické krize nebo jen krátkodobým výpadkem. Potřeba je totiž nejen rozbuška, ale hlavně nálož. Ty mohou být různé, od systematického nadhodnocení změn v ekonomice v roce 2000, přes dlouhodobý politický rozkol v 70. letech, až po zjištění, že již delší dobu nakupujete finanční aktiva, kterým nerozumíte, a ještě na dluh v roce 2008.

Jaké kroky by měli v současné době učinit?
IS: Záleží na typu investora. Jeden nakupoval akcie prémiových firem se „slevou“ 30+ procent, jiný utíká ke dluhopisům a další věří už jen zlatu. Jaký je váš investiční horizont, ochota k riziku a požadavek na výnos?
LR: Zde bych jen doplnil, že je to více než kdy jindy trh akcií. Tedy ten, kdo chce vysoký výnos, nemůže investovat do akciových indexů nebo podílových fondů, ale musí pečlivě vybírat jednotlivé tituly. V současné situaci je také dobré připomenout, že odpověď na otázku „A kolik můžu ztratit? “ je skutečně „Všechno“. I presto, že se objevují křiklouni s tím, že „Tentokrát je všechno jinak“, myslím, že stejně jako většinou v historii, dobré analytické schopnosti a dlouhý investiční horizont budou štědře odměněny.

Americká ekonomika v prvním čtvrtletí zaznamenala kvůli dopadům koronaviru nejhlubší propad od globální finanční krize z roku 2009. Je možné očekávat celosvětovou ekonomickou krizi jako před více než deseti lety?
IS: Deprese je jistá, protože první a druhý kvartál meziroční propady v HDP budou. Krize je velmi pravděpodobná, ale její podoba je hodně multifaktoriální. Laicky řečeno, minule vítr jasně foukal z finančního trhu. Nyní tu jsou ekonomiky závislé na turismu s velkými ztrátami, banky netuší, kolik dluhů se opravdu (ne)splatí, centrální banky netuší, jak silně budou muset zvyšovat sazby proti inflaci hnané vyššími náklady a pumpováním peněz do ekonomiky a podobně.

Vydělává někdo na současné situaci?
IS: Biotech, farmaceutické, digitální firmy nejen produkty, ale i jejich digitálním nákupem. Podívejte se jen na akcie Amazonu. Pokud chcete globálně, tak ti, kteří jsou ochotni půjčovat i mají z čeho – Čína a Saudové.

Je česká společnost tak silná a empatická, že se nakonec o sebe navzájem postaráme?
IS: Otázka spíš pro sociologa/psychologa, ale souhlasím. Jen bych spíš zdůraznil kreativitu a takové to české „ono to nějak půjde“. Ukázalo se, že díky výrobním metodám deset let zpět prakticky neznámým si dokážeme udělat redukci na spojení šnorchlu a vojenského filtru. Nakonec i on ten Darwin se překládá u nás špatně. Významově to o přeživším není o nejsilnějším, ale nejadaptabilnějším. To Češi umí.

Vidíte budoucnost české ekonomiky optimisticky?
IS: V porovnání s jinými zeměmi jsme na tom sice dobře, ale nezapomínejme na to, že náš úspěch stojí a padá s našimi sousedy. Otázka tedy nepřímo směřuje na otázku o budoucnosti EU. Pokud se EU nebude dařit dobře, naše malá, otevřená, globálně nevýznamná ekonomika někde mezi Německem a Ruskem si může dělat, co chce. Pokud zahraničí nebude kupovat naše zboží, dobře se nepovede. Takže za mě na horizontu pět let pouze mírný optimismus.
LR: Nezdá se, že by pandemie vyřešila naše předchozí problémy.

Kvůli pandemii se hromadně v cestovních kancelářích ruší letní dovolené v zahraničí. Pomůže tento stav cestovnímu ruchu u nás?
IS: Dočasně určitě, ale Češi se svého Chorvatska a moře obecně nevzdají. Stejně očekávám nějaké omezené otevření pro letní dovolené v rámci EU již teď na červenec.

Kam se chystáte letos na dovolenou? Měli jste v úmyslu jet do ciziny nebo zůstat doma v České republice?
LR: Letošní dovolenou strávím na zahraničních akciových trzích.
IS: Nikam. Já ale nejsem dobrý příklad a kolega už vůbec ne.

Co byste rádi v současné nestandardní situaci vzkázali Hradečákům?
LR: Že současná situace také pomine.
IS: Souhlasím, nebojte se budoucnosti.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: František Hašek, Zuzana Dostálová