Hradecký kanoista Renčín: Chodili se na mě dívat jako na raritu

Ve vodním slalomu jste kdysi přišel s nezvyklým stylem. Jak vlastně vypadala vaše aktivní reprezentační kariéra?

V juniorských letech jsem přesedlal z kajaku na singlkanoi, tedy do lodi, v níž závodník klečí a pádluje na jedné straně. Díky kajakářské průpravě, při které se pádluje na obou stranách, jsem tehdy přišel s revolučním stylem přehazování pádla podle toho, na kterou stranu to bylo v danou chvíli výhodnější.

Bylo to v roce 1978 a hned mi to vyneslo dva tituly mistra republiky. Tenkrát se na mě lidé chodili dívat jako na raritu, postupně se ale tento styl v kategorii zabydloval, a to i ve světě.

V současnosti přehazují pádlo prakticky všechny ženy na singlkanoi a rok od roku přibývá také mužů. Z českých závodníků mohu jmenovat například Lukáše Kratochvíla, stříbrného olympionika Lukáše Rohana nebo Jiřího Prskavce.

V červenci jste se zúčastnil mistrovství Evropy Masters v rakouském St. Ruprecht ob Murau. Co šampionát nabídl?

Mistrovství Evropy Masters je určeno závodníkům od 35 let, kteří soutěží v jednotlivých věkových kategoriích. Na programu jsou tradiční disciplíny vodního slalomu. Závody mají nejen vysokou sportovní úroveň, ale také skvělou atmosféru. Potkávají se na nich bývalí reprezentanti i aktivní veteráni z celé Evropy.

Česká výprava čítala 26 závodníků a vedla si výborně. Naši slalomáři vybojovali řadu medailí a potvrdili, že český vodní slalom má silnou tradici také v kategorii Masters.

Celkem se představilo téměř 130 závodníků ze 13 států. Vedle současných olympijských kategorií K1 a C1 se závodilo také v deblech C2. Premiéru měla kategorie ženských deblů.

Pro mě byl ohromným zážitkem výkon německého kajakáře Wolfganga Ernsta v kategorii nad 80 let nebo vítězného Itala Hansjörga Mayra mezi závodníky od 70 do 79 let. Oba by uspěli i v podstatně mladších kategoriích.

Musím vyzdvihnout také skvělé výkony bratrů Benháků, někdejších československých reprezentantů. O síle mezinárodní konkurence svědčí i to, že se dvojnásobná slovenská olympijská vítězka Elena Kaliská musela ve své kategorii spokojit s těsným druhým místem.

Ukazuje se, že bez ohledu na věk je v komunitě Masters velká chuť závodit a sdílet vášeň pro divokou vodu. Jako by závodníkům kolovala v žilách a určovala jejich životní styl.

Hradec měl na šampionátu trojí zastoupení. Vedle vás závodili také Anna Kašparová a Miroslav Hajdučík. Jak jste si vedli?

Anička Kašparová byla úžasná. Vybojovala celkem šest medailí. Zlato získala ve smíšených deblových hlídkách s Petrem Jindrákem a v mezinárodní hlídce C1 žen. K tomu přidala dvě stříbra a dva bronzy.

Já jsem společně s Miroslavem Hajdučíkem získal bronz v deblu i v deblové hlídce. Hradečtí závodníci tak byli u osmi medailových umístění, což v celoevropské konkurenci vnímám jako úspěch.

Co jste si kromě bronzových medailí z Rakouska odvezl?

Hlavně dobrý pocit z toho, že ve sportu nemusí jít jen o množství získaných medailí, ale především o nadšení a překonávání sebe sama. Musím vyzdvihnout také skvělou reprezentační partu, která spolu s německou a francouzskou výpravou patřila k nejvýraznějším týmům celého šampionátu.

(tz, kul)
tomas.kulhanek@salonkyhk.cz