Král roku Michal Thomes: Rock for People dělá Hradci dobrou službu

Držíte v rukou hlavní ocenění Cen Salonek za rok 2025. Porota vás při příležitosti 30. ročníku festivalu Rock for People vyhlásila Králem roku za dlouhodobý přínos městu Hradec Králové. Co pro vás takové ocenění osobně znamená?
Upřímně mě to překvapilo. Pořád se vlastně necítím jako někdo, kdo by měl být označován za hybatele velkých věcí. Ale když si někdo všimne práce, kterou děláte, je to samozřejmě velmi příjemné. Beru to ale hlavně jako ocenění celého týmu lidí kolem Rock for People. Festival už dávno není práce jednoho člověka. V Hradci jsme od roku 2007 a po covidu jsme se navíc stali provozovateli areálu Park 360. Díky tomu jsme mohli festival dál posouvat – jak z hlediska kvality programu, tak návštěvnosti. Pokud někdo vnímá, že se snažíme do Hradce přivážet zajímavé interprety z celého světa a přispívat tím k hudební kultuře města, tak mě to samozřejmě těší.

Cenu jste obdržel za dlouhodobý přínos městu. Co podle vás Rock for People Hradci přinesl?
Věřím, že Rock for People dělá Hradci dobrou službu hlavně z hlediska marketingu a povědomí o městě. Díky festivalu se o Hradci mluví jako o místě, kde se dá uspořádat opravdu velká hudební akce. Ukázalo se to třeba při koncertu Eda Sheerana. Najednou bylo vidět, že podobné události nemusí být jen v Praze. I stotisícové město jako Hradec Králové dokáže zvládnout koncert světové hvězdy. A někdy je ten zásah ještě mnohem větší, než si člověk uvědomuje. Nedávno jsme oznámili festival BludFest, za kterým stojí anglický zpěvák Yungblud – jedna z nejvýraznějších postav současné rockové scény a letošní držitel ceny Grammy. V tu chvíli se o tom, že taková akce bude právě v Hradci Králové, začali bavit lidé v Austrálii, v USA i po celé Evropě. Najednou se na sociálních sítích a v hudebních médiích po celém světě objevuje jméno Hradec Králové. A podle mě může mít právě tahle akce z hlediska globálního zásahu ještě větší dopad než samotný Rock for People.

Dokážete odhadnout, kolik lidí přijíždí do Hradce jen kvůli Rock for People?
Když vezmu třeba poslední ročník, prošlo areálem kolem padesáti tisíc lidí a velká část z nich by do Hradce možná nikdy nepřijela. Festival pro ně často bývá první, ale zdaleka ne poslední zkušeností s městem. Spousta lidí díky Rock for People zjistí, že Hradec je příjemné a klidné město se zajímavou architekturou i krásným okolím, ať už je to Kuks nebo další místa v regionu. Festival tak může být jakousi první ochutnávkou. A pak se sem lidé vracejí – třeba na prodloužený víkend nebo jen tak na výlet.

Festival začínal v Českém Brodě, ale skutečně vyrostl až v Hradci. Změnilo vás tohle město osobně?
Když jsme se sem s festivalem před lety přesouvali z Českého Brodu, hodně lidí nám říkalo, že jdeme z hezkého areálu na „placaté letiště“, kde se neschováte před sluncem ani před deštěm. Jenže ten prostor má ve skutečnosti obrovský potenciál. Dnes je z něj Park 360 – unikátní areál, který má podle mě evropské parametry. Ukázalo se, že ten prostor má spoustu výhod. Není to jen asfaltová plocha, jak si někteří představovali. Jsou tu stromy, zelené louky i hangáry, které poskytují zázemí a úkryt při nepříznivém počasí. I proto ten areál zvládne velké akce lépe než mnoho jiných míst.Je to bývalé vojenské letiště, které se postupně proměňuje v kulturní prostor. A právě ta proměna – z místa spojeného s armádou na místo hudby a kultury – je podle mě hodně silná. Myslím, že jsme si s Hradcem tak trochu byli souzení. Dnes je to asi moje nejoblíbenější město v České republice. Zatím tu sice nebydlím, ale plánuju, že se Hradečákem v budoucnu stanu.

Za Rock for People jste obdržel řadu ocenění. Které z nich pro vás mělo největší váhu?Velkou radost nám letos udělalo ocenění na European Festival Awards v kategorii bezpečnosti. Pro pořadatele je totiž bezpečnost úplný základ. Chceme, aby festival byl místem, kam rodiče bez obav pošlou své děti a kde se lidé cítí dobře. Po zkušenostech s extrémním počasím v roce 2012 tomu věnujeme opravdu velkou pozornost. O to víc nás těší, když pak dostanete ocenění, které z vás v uvozovkách udělá „nejbezpečnější evropský festival“. To je pro nás velká pochvala.

Jubilejní 30. ročník byl velkým milníkem. Uvědomil jste si při něm, kam se festival za těch třicet let posunul?
Pro mě je pořád trochu neuvěřitelné, jaký kus cesty jsme za těch třicet let urazili. Když jsme začínali, neměli jsme žádné zkušenosti a bylo to čistě nadšenecké, skoro amatérské. Dnes jsme v situaci, kdy u nás hrají kapely jako Linkin Park, Muse nebo Green Day. To už je opravdu první liga.
Zároveň mám pocit, že se Rock for People dnes může srovnávat i s velkými evropskými festivaly. Jezdí k nám lidé opakovaně a postupně roste i zahraniční publikum. Přitom žijeme v době, která festivalům úplně nepřeje a řada z nich bojuje o přežití. O to víc mě těší, že se nám daří návštěvnost dál zvyšovat.

Kdybyste měl z loňského ročníku vybrat jeden koncert, který vám zůstane v hlavě, který by to byl?
Jednoznačně Linkin Park. Byli jsme vlastně jedním ze čtyř evropských festivalů, které si kapela vybrala při svém návratu na pódia. O tohle vystoupení byl obrovský zájem a konkurence mezi festivaly byla velká, takže už jen to, že jsme se do toho výběru dostali, pro nás bylo velké ocenění. A samotný koncert byl naprosto fantastický. Za těch třicet let Rock for People to byl jeden z nejsilnějších momentů, které jsem na festivalu zažil.

Po velkém jubilejním ročníku přichází jednatřicítka. Je těžké udržet laťku tak vysoko?
Trochu paradoxně jsme si to zkomplikovali sami. Původně jsme říkali, že třicátý ročník bude výjimečný – i tím, že byl pětidenní – a že se potom vrátíme ke čtyřdennímu formátu. Jenže pak přišla možnost přivést Iron Maiden, kteří mohli hrát v neděli. A krátce nato i Gorillaz, kteří měli jediný volný termín ve středu. Tím pádem se festival zase přirozeně roztáhl na pět dní. Říkáme si tedy, že to letos opakujeme „pro mimořádný úspěch“. Ale do budoucna bychom se rádi vrátili spíš ke čtyřdennímu formátu.

Na koho se letos těšíte vy osobně nejvíc – ne jako ředitel festivalu, ale jako fanoušek hudby?
Velké očekávání mám určitě od Gorillaz. Je to kapela, kterou jsem si vždycky přál na Rock for People dostat. Těším se ale i na Bring Me the Horizon, kteří u nás měli jeden z nejlepších koncertů, jaký jsem na festivalu kdy zažil. Velká energie určitě přijde i s Limp Bizkit. A samozřejmě velkou událostí budou i Iron Maiden. Pro mě osobně je to kapela, která stála někde na začátku mého vztahu k rockové hudbě. Pátým headlinerem je letos Halsey. Pro někoho to možná bylo překvapení, ale myslím, že právě na místě bude ten koncert velkým a velmi příjemným zážitkem.

Kromě samotného festivalu jste v posledních letech začali do Hradce přivádět i velké samostatné koncerty. V Parku 360 vystoupil předloni Ed Sheeran, loni Bryan Adams. Je to směr, který chcete dlouhodobě rozvíjet?
Určitě ano. Potenciál toho areálu je obrovský a bylo by škoda ho nevyužít. Zároveň ale nechceme, aby Park 360 fungoval tak, že se tu bude každý víkend konat nějaký koncert. Spíš chceme zachovat určitou výjimečnost a přivážet sem opravdu velké nebo jedinečné akce. V tomhle směru na to navazuje i letošní BludFest, za kterým stojí Yungblud. I to je pro nás potvrzení, že má Park 360 velký potenciál.

Změnil koncert Eda Sheerana něco zásadního – třeba to, jak se na Park 360 dívají zahraniční agentury nebo samotní umělci?
Určitě ano. Ukázali jsme, že se tady dá uspořádat opravdu velký koncert a že to může fungovat. Navíc hodně lidí ocenilo samotný areál. Mnozí mi říkali, že byli rádi, že koncert nebyl v pražských Letňanech, kde je v podstatě jen velká plocha, ale právě tady v Hradci, kde má to místo úplně jinou atmosféru. Pro nás to byl důležitý signál, že Park 360 má potenciál hostit i opravdu velké mezinárodní koncerty.

Co je větší výzva – velký koncert, nebo festival?
Z hlediska logistiky je náročnější samostatný koncert. Třeba u Eda Sheerana jsme řešili podobnou návštěvnost, jakou mívá celý ročník Rock for People. Jenže rozdíl je v tom, že na festival lidé přijíždějí postupně během několika dní. U jednoho velkého koncertu dorazí většina návštěvníků během několika hodin. Proto jsme se snažili příjezdy co nejvíc rozprostřít – program začínal už odpoledne, aby lidé měli důvod přijet dřív a strávit v areálu víc času. Pomohlo třeba i to, že kdo přijel dřív, měl levnější parkování. Největší nápor ale vždy přijde po skončení koncertu, kdy se tisíce lidí vydají domů najednou. A tam už se dostáváme k prosté fyzice – silnice mají svou kapacitu a všechno nejde urychlit.

Když dnes plánujete další ročníky festivalu, přemýšlíte víc o programu, nebo o komfortu návštěvníků?
Komfort návštěvníků je pro nás dnes velmi důležitý a je vidět, že se očekávání lidí postupně mění. V 90. letech nikdo moc neřešil, v jakých podmínkách na festival jede. Spíš se počítalo s tím, že to bude trochu dobrodružství. Dnes už ale lidé očekávají určitou úroveň zázemí. Chtějí kvalitní toalety, pohodlnější ubytování nebo třeba možnost přespat v předem připraveném stanu, aby s sebou nemuseli vozit spoustu věcí. Takže vedle programu hodně přemýšlíme i o tom, jak festival návštěvníkům co nejvíc zpříjemnit.

O Parku 360 často mluvíte jako o místě, které má ambici patřit mezi nejlepší festivalové areály v Evropě. Co podle vás rozhoduje o tom, že je nějaký areál opravdu špičkový?
Je to kombinace několika věcí. Potřebujete dobrou infrastrukturu – příjezdové cesty, vodu, kanalizaci, zázemí pro návštěvníky. Důležité je také, aby se v areálu lidé dobře orientovali a aby byl dobře napojený na dopravu. Stejně důležitý je ale i charakter místa. Park 360 má obrovskou výhodu v tom, že má vlastní atmosféru. Hangáry, otevřený prostor a historie bývalého vojenského letiště dávají tomu areálu jedinečný genius loci.

Je pro vás důležité, aby Park 360 žil i mimo festival?
Určitě. Aby se mohl rozvíjet, musí fungovat celoročně. Nejde přitom jen o hudební akce. Chceme tu pořádat různé společenské události, výstavy, firemní akce nebo třeba svatby. Už dnes se tu konají různé uzavřené akce, které lidé běžně ani nevidí.

Máte někdy pocit, že jste se z nadšence stal manažerem obrovského projektu?
Ano, to je asi přirozený vývoj. Spoustu věcí jsem se za ty roky musel naučit. Festival dnes celoročně připravuje asi 20 lidí a během samotné akce se tým rozroste na stovky až tisíce spolupracovníků. Ale věřím, že jsem si pořád zachoval i kus té původní energie. Občas kolegy překvapím nějakým bláznivým nápadem.

Dokážete si představit, že by festival jednou fungoval bez vás?
Myslím, že by to tak mělo být. Rock for People nikdy nemá být „one man show“. Dnes už kolem něj funguje silný tým lidí a vlastně velká rodina. Bez nich by festival vůbec nemohl existovat.

Když během festivalu stojíte v areálu a vidíte desítky tisíc lidí, dokážete si to ještě užít jako fanoušek?
Snažím se o to. Vlastně to byla moje snaha už od začátku – zajít si během festivalu na nějaké koncerty a dívat se na ně očima diváka. Nejsem úplně ten typ, který by potřeboval strávit celý festival ve VIP zóně a jen si tam s někým ťukat skleničkami. Naopak mě baví chodit mezi lidi, potkávat návštěvníky a občas se s někým dát do řeči.

Jaký je dnes váš největší hudební sen?
Pořád bych chtěl jednou přivést Red Hot Chili Peppers nebo System of a Down. A pokud by se jednou v Parku 360 podařilo uspořádat koncert Coldplay nebo Taylor Swift, bylo by to také úžasné. Po zkušenostech z posledních let si už raději neříkám, že něco není možné.

Tomáš Kulhánek
tomas.kulhanek@salonkyhk.cz
Foto: Václav Kracík