Ředitel divadla Tomáš Langr: V roli architekta Gočára se cítím moc dobře

Dobré divadlo v Hradci Králové nemá takový zvuk jako Klicperovo divadlo nebo Divadlo Drak. Nemá vlastní budovu s několika scénami, nedisponuje rozsáhlým ansámblem ani mnohamilionovým rozpočtem. Přesto už 18 let přivádí do Hradce Králové ty nejlepší amatérské divadelní soubory v České republice. A nejen to. Muž, který za divadlem stojí, je totiž svým způsobem renesanční člověk a muž mnoha tváří.

Jako ředitel Dobrého divadla přináší Tomáš Langr Hradečákům mnoho kulturních zážitků – od divadelních komedií, přes loutkové pohádky až po nevšední koncerty. Kromě toho se věnuje dětem při architektonických workshopech, stojí za dnes už tradiční hradeckou akcí Nábřeží řemeslníků a v nedaleké Litomyšli pořádá prohlídky v kostýmu rytíře.

V Hradci Králové však Tomáše Langra v přestrojení za rytíře nepotkáte. Pro provázení po Salonu republiky si zvolil úplně jinou postavu. Takovou, která k našemu městu opravdu neodmyslitelně patří - jednoho ze strůjců moderního Hradce, věhlasného architekta Josefa Gočára. Právě v jeho převleku dorazil i na rozhovor pro Salonky.

Jako architekt Gočár zavzpomínal na historii Hradce Králové. „Klíčem k rozvoji města bylo odkoupení pevnosti od císaře pána a zbourání hradeb. V ten moment přichází do Hradce Králové na pozvání starosty Františka Ulricha architekti jako například můj učitel Jan Kotěra, který přivedl i mě. V Hradci se v té době stavěly velkolepé stavby jako úřady, školy nebo nemocnice,“ vyprávěl v netradičním rozhovoru Josef Gočár a zavzpomínal, jak vlastně vzniklo dnes už ikonické označení našeho města jako Salonu republiky: „Prezident Masaryk se chlubil Hradcem Králové před zahraničními návštěvami. Celkově zde byl devětkrát. Když přijmete návštěvu ve své vile, tak ji vezmete do salonu. Jde o reprezentativní a přijímací místnost v domě. A právě Hradec Králové začal být vnímán jako přijímací místnost do tehdejšího Československa.“

Už sám za sebe pak hovoří ředitel Dobrého divadla Tomáš Langr o tom, jak se v kůži Josefa Gočára cítí, vysvětluje, v čem je prohlídka Hradce s architektem Gočárem specifická a představuje také další aktivity Dobrého divadla.

Jak vás napadlo představovat postavu Josefa Gočára?
Napadlo nás to během covidu, kdy se nesmělo nic dělat a všechny instituce byly zavřené. Jako Dobré divadlo jsme začali pořádat koncerty ve vnitroblocích a vznikla myšlenka, že by bylo doré začít provázet po Hradci Králové. Mám zkušenosti s provázením v Litomyšli a napadlo mě zkusit to i v Hradci Králové. V Litomyšli provázím v kostýmu gotického zbrojnoše, což by se do Hradce nehodilo, tak jsem oživil postavu profesora Gočára, který při prohlídkách hovoří i o architektuře.

Jak se v roli Josefa Gočára cítíte?
Musím říct, že jsem si díky Gočárovi vytvořil ke svému městu opravdový vztah. Přečetl jsem o Hradci mnoho knih, prošel jsem několik tras s průvodci informačního centra a z muzea a začal jsem vnímat kouzlo našeho města. V roli Josefa Gočára se cítím opravdu dobře. Dokonce mě to natolik válcuje, že když jdu třeba po ulici, tak koukám na fasády domů a přemýšlím, proč se mi dům líbí nebo nelíbí. Díky tomu se tady cítím jako na návštěvě, protože stále pozoruju a obdivuju nějaké domy.

Jak taková prohlídka města s architektem Gočárem vypadá?
Obvykle se scházíme na Velkém náměstí. Tam pohovořím o vývoji města v kontextu tisíciletí a jdeme se podívat do Bílé věže. Z ní pohlédneme na město tak, jako je postavené. Vidíme široké třídy, vnitrobloky a lidé si uvědomí, že je to město postavené na zelené louce. To je světový unikát. Hradec Králové byl během pouhých 30 let postavený na zelené louce díky příkladné spolupráci osvíceného starosty Františka Ulricha a dobrých architektů, mezi které se řadí i Josef Gočár. I Hradečáci se v tu chvíli mnohdy cítí jako turisté a poprvé si uvědomí, že naše město tu máme teprve sto let. Následuje procházka po Velkém náměstí. Ta dopolední část se historickému Hradci. Po krátkém obědě následuje odpolední program s názvem Salon republiky. Zavítáme do budovy muzea, na Tylovo a Eliščino nábřeží, na Masarykovo a Ulrichovo náměstí, které stavěl architekt Gočár a do komplexu jeho škol, kde končíme povídáním o tom, jak se historická pevnost proměnila v moderní evropské město, které si zasloužilo označení Salon republiky.

Jaký je o prohlídky zájem? 
Poměrně velký. Řekl bych, že asi tak z poloviny chodí na prohlídky Hradečáci a z poloviny lidé z jiných měst.

Prohlídky s Josefem Gočárem zdaleka nejsou jedinou věcí, za kterou stojí Dobré divadlo. Představte nám v pár větách vaše další aktivity.
Dobré divadlo je nezisková organizace, kterou jsem zakládal se dvěma přáteli před 18 lety. Zaměřujeme se na děti, na rodiny, baví nás alternativní kultura i vzdělávací programy. Do Hradce Králové zveme ty nejlepší amatérská divadla, jejichž vystoupení poté organizujeme. Většinou v klubu Lucie na Novém Hradci, kde pořádáme také různé koncerty. Potom pořádáme pohádky pro děti, které hrajeme v první patře v městských lázních. Tou vůbec nejmasovější akcí, kterou každoročně organizujeme, je květnové Nábřeží řemeslníků. To je velká tvůrčí dílna, kde si děti mohou vyzkoušet mnoho činností od kování na kovadlině až po zdobení perníčků. Na tuto městskou slavnost každoročně přijíždí přibližně 100 řemeslníků z celé republiky. 13. května se Nábřeží řemeslníků uskuteční už po osmnácté. Mimo Hradec také provázíme v Litomyšli, takže koho zajímá doba národního obrození a osobnosti jako Božena Němcová, Alois Jirásek, Bedřich Smetana nebo Josef Kajetán Tyl, tomu bych určitě výlet na prohlídku do Litomyšle doporučil. No a s již mnohokrát zmíněným Gočárem je to v Hradci Králové pro změnu výlet do první republiky.

Tomáš Kulhánek
tomas.kulhanek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera