Trocha nostalgie Hradečáky určitě nezabije – 44. díl

Každý Hradečák, který se zajímá o jazzovou a swingovou muziku a rád ji poslouchá, zná zcela určitě kapelu Art Jazz Band Josefa Strnada, která již dlouhá léta působí a rozdává radost milovníkům tohoto žánru v Hradci Králové. Za tu dobu se v kapele vystřídalo velké množství kvalitních muzikantů a jména jako trombonista Josef Strnad, saxofonista Ota Štantejský, saxofonista Mirek Pacholíček, bubeníci Roland Stolz, mezi muzikanty zvaný „Remoska“, a Zdeněk Kavan, kytarista Honza Kvapil, Milan Patzelt, Jirka Pracný a trumpetista a zpěvák Slávek Novák hovoří za vše. No, a právě o tom posledním, Víťovi Novákovi, bude toto dnešní povídání v srpnových Salonkách.

Tento hudebně nadaný a poctivý muzikant se narodil na Novém Hradci Králové do hudební rodiny a o muziku se zajímal již od svých dětských let. Předurčovalo ho k tomu i jeho jméno Vítězslav Novák, které zdědil po svém otci, též náruživém muzikantovi. Pan Novák st. měl ještě staršího bratra Ladislava, který byl ve své době kapelníkem dechové hudby, která hrála pod hlavičkou Československých hudebních nástrojů PETROF. Nový Hradec Králové je i rodištěm výborných muzikantů a kapelníků, jako byli Ladislav Bareš a Mirek Mužík. Pamětníci z Nového Hradce Králové, kterých však je již málo, si vzpomínají, že tito dva skvělí hudebníci bydleli hned přes ulici v kopečku U Labutě. Pan Ladislav Bareš potom po válce odešel do Liberce a tam založil velice populární velký orchestr, který vždy exceloval na Libereckých výstavních trzích, společně se zpěváky Waldemarem Matuškou, Evou Pilarovou, Karlem Gottem, Milanem Chladilem, Karlem Štědrým a dalšími našimi předními zpěváky. Mezi úspěšné novohradecké muzikanty patřil též zpěvák s nezaměnitelným tenorem Ladislav Mareček, který byl v šedesátých letech členem kapely Jiřího Hasala, který pravidelně hrával v Palmové zahradě.

Víťa Novák již na základní škole psal při vyučování noty a pokoušel se o úpravu skladeb a jednoduché aranžování pro malou kapelu svých spolužáků v 7. třídě ZDŠ na Novém Hradci Králové. Jako samouk začal hrát na kytaru a tápal v akordech. V té době ještě žádný internet a ani Google neexistovaly, a tak pozorně sledoval na černobílé televizní obrazovce hru našeho předního kytaristy orchestru Karla Vlacha Jiřího Jirmala, vlastním jménem Jiřího Nováka. Víťa již od svých 14 let začal hrát na křídlovku v dechovém orchestru svého strýce Ladislava Piana Petrof a o pár let později již na plesech a vesnických zábavách. Tam však hrál pouze na kytaru a zpíval nové hity ze šedesátých let, které právě zazněly v rozhlase a televizi, od Milana Chladila, Waldemara Matušky a Karla Gotta. Zájem posluchačů a tančících v sále byl o tento repertoár vždy zaručen.

V polovině šedesátých let se zúčastnil hradecké soutěže zpěváků „Hledáme nové talenty“ a tuto soutěž vyhrál. Netrvalo dlouho a hradecká hudební legenda, kapelník Mirek Mužík, se stavil za jeho otcem a požádal ho o souhlas, jestli by jeho syn Víťa mohl u něho zpívat v jeho kapele. A právě toto byl pro něho odrazový můstek do podvědomí Hradečáků. Dostal se do party kvalitních muzikantů a společně s ním zpívaly tenkrát již známé hradecké zpěvačky Jarča Poldová, Věra Beková a Jitka Tejkalová. Tam si jako osmnáctiletý mladík začal tykat s pozdějšími hradeckými muzikantskými legendami, jako byli Mirek Mužík, Jirka Svoboda, Ota Štantejský, Jan Freiburg, Luděk Černoch a další. Tato kapela tenkrát hrála na plesech a odpoledních čajích na Střeláku. Jako host chodil též zpívat se spoustou známých i méně známých kapel, s Big Bandem, tanečními i dechovými orchestry. To byla ještě doba před základní vojenskou službou. Po vojně hned následovala svatba a jeho muzikantská kariéra bohužel pro něho i jeho kamarády v kapelách na dlouhý čas skončila. Proč tomu tak bylo, to je už ale na další a dlouhé téma. Nastalo pro něho velké dilema a dlouhá léta bez muziky, kterou od svého mládí tak miloval.

Hrát a zpívat začal až po smrti svého strýce kapelníka Ladislava, kdy po něm převzal jeho post dechové kapely Piana Petrof. To však vyžadovalo kapelnické zkoušky, které následně získal před odbornou komisí pod vedením kapelníka Jiřího Hasala. S tímto dechovým orchestrem vystupovali na různých koncertech, ale rovněž na oslavách 1. máje, kde vedli průvod z Nového Hradce Králové. Po tomto účinkování ještě krátce působil v trumpetové sekci hradeckého Big Bandu, který tenkrát vedl Mirek Mužík. Vedle něho seděl skvělý trumpetista, jazzman a úžasný člověk Jirka Svoboda, od kterého se hodně naučil.

Od svého mládí Víťa Novák tíhnul k dixielandu, ten se však v té době v rozhlase ani televizi nehrál, podobně jako další jazzová muzika. Dixieland a repertoár svého oblíbence Satchma začal hrát na trumpetu až později a vlastně se ho začal učit až v kapele výborného trombonisty „Vojty“ Jaromíra Šubrta, spolu s klarinetistou Otou Štantejským, bubeníkem Rolandem Stolzem, klavíristou Otou Kmochem a kontrabasistou Radovanem Fanderlíkem.

Nejvíce toho ale tento muzikant nahrál v kapele Art Jazz Band Josefa Strnada, kde hrají jejich tolik oblíbený jazz, dixieland a swingové evergreeny. Protože nechtěl Víťa komolit angličtinu, která k této muzice patří, a vlastně ji pořádně neuměl, zpíval všechny skladby česky. Právě do češtiny si sám otextoval několik desítek swingových standardů, které si o zpěv prý přímo říkaly. Pravidelní posluchači z řad jejich fanklubu této populární kapely ji již dlouhá léta nazývají „Hradečtí swingový veteráni“.

[caption id="attachment_61224" align="alignnone" width="1024"] Art Jazz Band - zleva Jan Kvapil, Josef Strnad, Ota Štantejský, Víťa Novák, Roland Stolz a Jan Černý[/caption]

Několik let si také tento trumpetista a zpěvák zahrál se swingovou kapelou BrysBand, dříve KOUMA. A protože si chtěl s touto kapelou zazpívat i některé slavné a známé standardy, dovolil si tam pro plné obsazení tohoto Big Bandu zaranžovat a předložit songy, jako My Way, Can’t Také My Eyes Off You a jiné, které si potom s nimi rád zazpíval.

Již delší čas vede kapelu VITNO JazzBand a snaží se hrát Bebop, což je forma jazzu charakterizovaná spíše tempem a improvizacemi než melodií. Kapela však postrádá notový záznam, tak zde právě může kapelník Víťa Novák zužitkovat svůj zájem o alespoň jednoduché úpravy a kompozice pro rytmiku a tři dechy. Pro muziku by Víťa udělal vše a přes to, že jeho zdravotní stav již delší dobu není ideální, právě muzika a rodina ho udržují stále v dobré pohodě, a když hraje na pódiu svůj zamilovaný jazz, vše z něho padá.

Slávek Trávníček