U nás se nemusí stydět nikdo, říká kapitán hradeckých Draků Martin Stašek

Americký fotbal si hodně lidí spojí s obrovskými chlapy v helmách. Vy ale říkáte, že u vás má místo skoro každý. Je to tak?

Přesně tak. V americkém fotbalu se dá využít skoro každý typ postavy. My jsme za větší a korpulentnější kluky naopak rádi. Často se stává, že se lidé s takovou stavbou těla stydí přijít na nějaký sport, protože se bojí posměchu. U nás ale patří k nejcennějším hráčům. Už jsem zažil situaci, kdy přišel kluk, který měl kolem 120 nebo 125 kilo, a jiný hráč mu řekl, že může klidně ještě přibrat. A myslel to dobře. U nás taková postava dává smysl.

Takže když se někdo necítí na klasické sporty, u Dragons může najít místo?

Určitě. Když třeba hubenější hráč časem přibere, nemusí z klubu odcházet ani si hledat jiný sport. Prostě se přesune na jinou pozici. V americkém fotbalu rozhoduje kombinace váhy, síly, rychlosti a typu postavy. Když někdo přes léto nabere, třeba po all inclusive dovolené, vůbec to nevadí. Ať se nestydí a přijde na nábor. Ten plánujeme v září, přesné datum ještě budeme dolaďovat a informace zveřejníme na našich sociálních sítích.

Větší hráči nám naopak často chybí. Jen v útoku jich v základní sestavě potřebujeme minimálně pět, v obraně minimálně čtyři. A během zápasu se musí střídat, protože přichází únava i zranění. Takže ať přijdou všichni. Hubení, namakaní, silnější i korpulentnější. Nikdo se nemusí stydět, protože v americkém fotbalu má každý typ hráče svoje místo.

Pojďme představit samotné Dragons. Kdy se americký fotbal v Hradci začal formovat?

Klub vznikl v roce 2016. Tehdy se dala dohromady parta amatérů, kteří začali trénovat americký fotbal. Původně jsme se jmenovali Hradec Králové Reds. Potom přišel Lukáš Machala, klub zaregistroval u České asociace amerického fotbalu a od té doby jsme začali fungovat jako tým. První rok jsme jen trénovali. Hráči, kteří už měli nějaké zkušenosti, chodili hostovat jinam. První zápas jsme odehráli v roce 2017 v Liberci proti tehdejším Liberec Titans.

Jak se klub od té doby posunul?

Začínali jsme ve třetí lize, potom jsme dostali pozvánku do druhé. Tam jsme ale rychle poznali, že je to úplně jiná úroveň. Dostávali jsme docela zabrat a porazili jsme snad jen jednoho soupeře. Druhou ligu jsme hráli ještě v roce 2019. Pak skončil Lukáš Machala jako manažer, na chvíli to převzali Roman Fiala a Jan Pavlík, ale přes pandemii jsme se trochu rozpadli. V sezonách 2020 a 2021 jsme vůbec nehráli. V roce 2022 jsem to vzal na sebe já a teď nám pod mým vedením skončila čtvrtá sezona ve třetí lize.

Jak jste se k americkému fotbalu dostal vy osobně?

S kamarádem jsme kdysi sledovali videa z amerického fotbalu. Hlavně sestřihy tvrdých srážek. Pak jsme viděli film Trestná lavice, který asi zná hodně lidí, a začali jsme přemýšlet, že bychom spolu ten sport zkusili. Potom to utichlo. Později jsem se rozešel s přítelkyní, měl jsem najednou hodně volného času a začal jsem dělat kickbox, americký fotbal a ještě hokejbal. Nakonec mi zůstal jen americký fotbal. Hraju ho už osm sezon. V době, kdy Dragons dva roky nefungovali, jsem jeden rok hrál v Trutnově. Prostě mě to chytlo.

Jste manažer, ale pořád i aktivní hráč. Dá se to skloubit?

Je to náročné. V americkém fotbalu je manažer, hlavní trenér a potom trenéři útoku a obrany. Hlavním trenérem byl u nás poslední tři roky Ervin Varga, který měl zároveň na starosti útok. Obranu vedl Jan Petr. Já jsem jeden rok dělal hlavního trenéra, ofenzivního trenéra a ještě jsem hrál. To se nedá. Proto jsem si kolem sebe vybral lidi, kterým můžu tyhle věci svěřit.

Teď hrajete třetí nejvyšší soutěž. Jaké jsou aktuální ambice Dragons?

Pod třetí ligou už žádná další soutěž není. My bychom se příští rok chtěli posunout do druhé ligy, nebo ji minimálně hrát. Letos jsme byli už potřetí za sebou ve finále třetí ligy. Bohužel jsme ho proti South Bohemia Falcons prohráli. Loni jsme ale byli mistři třetí ligy, takže sportovně bychom chtěli udělat další krok.

Americký fotbal je pro hodně lidí pořád neprobádaný sport. Jak vypadá příprava týmu?

Je hodně specializovaná. Trenéři připravují různé drily, tedy cvičení na konkrétní herní situace. Trénují se změny směru, pohyby receiverů, čtení hry u linebackerů nebo cornerů a podobně. Americký fotbal je specifický v tom, že má jedenáct hráčů na útok a jedenáct na obranu. Nejde o to, že obránci běžně přecházejí do útoku. Ideálně máte specialisty pro každou část hry. Proto je dobré mít aspoň dvaatřicet hráčů, protože během sezony přichází zranění i únava.

Je to opravdu tak taktický sport, jak se zvenčí zdá?

Je. Před každým zápasem studujeme soupeře. Na tréninku například útok chvíli hraje akce soupeře, aby se naše obrana připravila na to, co ji čeká. A obrana zase simuluje soupeřovu obranu, aby si útok vyzkoušel, co by mohlo fungovat. I ve třetí lize máme povinnost nahrávat zápasy pro další soupeře.

Jak dlouhá je sezona amerického fotbalu v Česku?

Samotná soutěž je krátká. Hraje se zhruba od půlky dubna do půlky července, pokud se tým dostane do finále. Trénovat ale začínáme už v září a máme dva tréninky týdně. Podle mě je sezona krátká hlavně proto, že týmů není tolik. Ve třetí lize nás bylo osm. Kdybychom hráli se stejným soupeřem čtyřikrát, nedávalo by to smysl. A v létě už lidé odjíždějí na dovolené, hodně hráčů má rodiny a děti. Po sezoně seniorů navíc začínají dětské a juniorské ligy.

Jak jste na tom s mládeží?

Mládež chceme v nejbližší době začít budovat. Ideální je začít u dětí bezkontaktní verzí, které se říká flag fotbal. Děti nemají helmy ani výstroj, jen vlaječky na bocích. Když soupeř vlaječku strhne, bere se to, jako by hráče složil na zem. Pro děti i rodiče je to bezpečnější a přijatelnější forma. Zároveň budeme muset začít budovat i juniorku, tedy kluky zhruba od patnácti let, kteří už mají helmy a výstroj. Ti nám potom mohou dorůstat do seniorského týmu.

Pomohla by mládež i celému klubu?

Určitě. Na mládež mnohem víc slyší i sponzoři. Některé větší firmy nás odmítly právě proto, že nemáme děti nebo mládež. Podle mě se sport musí dostat hlavně mezi ně. Příkladem je florbal. Ten hodně vyrostl právě přes děti a dnes je mnohem dál. U amerického fotbalu v Česku placené hráče v ligách prakticky nemáme. Výjimkou jsou Prague Lions, kteří hrají evropskou ligu amerického fotbalu. Tam už placení hráči jsou, ale není to tak, že by se tím uživili.

Flag fotbal bude za dva roky na olympiádě v Los Angeles. Může to sportu pomoct?

Ano, flag fotbal bude na olympiádě. Hrají ho děti i dospělí a pro popularizaci to může být důležité. Je to jednodušší cesta, jak americký fotbal lidem ukázat bez toho, aby si hned představili tvrdé nárazy v helmách.

Jaký je rozdíl mezi rugby a americkým fotbalem?

Na první pohled hlavně výstroj. My máme helmy a ramenní chrániče. Rugby hráči mají maximálně měkčí ochranu hlavy, ale nemají klasické helmy ani ramena. Rozdílů je ale víc. Máme menší míč, házíme jednou rukou a můžeme házet dopředu. V rugby se hází dozadu nebo do strany. Kope se v obou sportech. Takticky je těch rozdílů opravdu hodně. Lidé často řeší, co je tvrdší. Za mě je obojí podobně tvrdé. Rivalita mezi rugby a americkým fotbalem je spíš v pošťuchování.

Jaké jsou dlouhodobé cíle Dragons?

Krátkodobě je to mládež. Střednědobě chceme zakotvit ve druhé lize a neudělat tam ostudu. Dlouhodobě bychom se samozřejmě chtěli podívat do první ligy. To už snad nebudu hrát, ale bylo by fajn dostat se tam a třeba jednou i do finále, kterému se říká Czech Bowl.

Jak těžké je udržet amatérský klub finančně?

Je to náročné. Nemůžu to moc porovnávat třeba s baseballem nebo jinými menšími sporty, protože nevím, jak to mají oni. Ale předpokládám, že podobně. Naši sponzoři jsou většinou z okruhu známých, rodiny nebo lidí kolem klubu. Někdo má firmu a podpoří nás, někdo je kamarád. Není to tak, že by za námi chodily velké firmy.

Co americký fotbal v Hradci nejvíc potřebuje, aby se posunul dál?

Větší propagaci. A to jak klubů, tak asociace. My sami máme věci, které bychom chtěli víc rozjet, aby o nás vědělo víc lidí. Pomohla by i podpora města a větší zviditelnění. Americký fotbal už se objevuje v televizi, třeba na ČT sport nebo Premier Sport. I NFL se tady začíná víc sledovat a možná právě přes ni lidé začnou hledat české kluby. Pořád to ale stojí hlavně na zapálených lidech. Na srdcařích. U nás třeba máme spoluhráče, který nám dělá všechny grafiky. A ještě si platí příspěvky, aby mohl hrát. Tak to u amatérského sportu prostě je.

Matěj Holaň
matej.holan@salonkyhk.cz
Foto: Vlastimil Čihák