Trocha nostalgie Hradečáky určitě nezabije – 41. díl

Co pro Pražáky byla vždy Lucerna, to byla pro Hradečáky zase Střelnice, všeobecně zvaná Střelák. Když se v Hradci Králové mluví o tomto podniku, tak si zasvěcení, kteří zde toho hodně prožili, hned vybaví zábavní zařízení, kam se dříve chodilo na takzvané čaje pro mládež (poznámka autora – konzumovat čaj jsem tam ale nikdy neviděl), pravidelné nedělní tanečky pro starší ročníky v restauraci, plesy a taneční, kde hrávaly v minulosti velké kapely Zdeňka Slabého, Oty Petra, Mirka Mužíka a Melodik Club, který vedl kapelník Rudolf Černík. V té době byl oficiální název tohoto domu KD ROH a jeho ředitelem býval v šedesátých letech pan Ladislav Hruška (otec Popelky Evy a Jany), který zde působil i jako zpěvák v kapele Mirka Mužíka.

Čas však ubíhal mílovými kroky a v těch pozdějších letech čaje pro mládež ve velkém sále úplně zmizely, z restaurace se sem poté přestěhovali na dlouhá léta ti dříve narození a nastala pro ně velká a dlouhá tradice příjemné zábavy. V těch prvních letech zde hrála kapela Combo Melodic Rudolfa Černíka a mezi Hradečáky se těmto setkáním říkalo „čaje pro důchodce“. Přítomné dámy kapelníka Černíka přímo milovaly a dostal od nich také přezdívku Schöne Rudy, česky Pěkný Ruda, a ten jim potom hrál, co jim na očích viděl. Střelák, to byla i taková dnešní seznamka na facebooku, kam chodili vdovci i vdovy, spousta z nich se tam při tanci také seznámila a často se stávalo, že v dalších letech si již někteří z nich užívali další společná léta ve dvou.

Na pravidelné nedělní taneční odpoledne na Střelnici jezdili milovníci taneční hudby bez nadsázky téměř z celých Čech, zpravidla vlakem i autobusem. Návštěvníci z větších vzdáleností např. od Brna si museli vždy ráno přivstat, aby do Hradce Králové přijeli po poledni a stihli začátek zábavy ve 14 hodin. Obdobně tomu bylo pro účastníky od Liberce nebo Havlíčkova Brodu. Aby se potom mohli dostat zpět do svých domovů v rozumnou dobu, opouštěli taneční sál kolem 18. hodiny a odjížděli potom z hradeckého nádraží plni zážitků a zároveň se již těšili na další neděli. Účinkující hudebních skupin, které se tam za tu éru vystřídaly, proto od 17 hodin hráli vždy hity na přání návštěvníků. Ve své době sem také jezdil všem známý výborný tanečník Jirka z Týniště nad Orlicí, který vždy kroužil po sále se svou partnerkou z Nového Bydžova na slavnou italskou melodii Tornero, a ostatní v sále se potom postupně k nim přidávali. Bývala tam i parta tanečníků z Hradce Králové, která si na parketu vychutnávala po svém světově známý waltz Ramóna.

Senioři si s sebou do sálu mohli brát i svoje občerstvení (stávající bufety prodávaly pouze nápoje), a tak se tu stoly prohýbaly jako na svatbě pod přinesenými dobrůtkami a lahůdkami. Tanečnice hospodyňky si pak zde samozřejmě vyměňovaly recepty na své výrobky. Nezřídka se i stávalo, že hudba byla za svůj výkon těmito dobrotami odměněna. Kapela Rudy Černíka, skupina Combi z Rychnova nad Kněžnou, nebo hradecký Skarabelus by o tom mohly dlouze vyprávět.

Nedělní taneční odpoledne na Střelnici se rovněž stávala pravidelnou přehlídkou módy. Dámy si oblékaly společenské šaty zdobené šperky, boty na podpatku a mnohdy nechyběly ani taneční rukavice. Pánové chodili samozřejmě ve slušivém obleku a kravata s košilí byla naprostou samozřejmostí. Prostě Střelák, to byla tenkrát ta pravá společenská škola.

Byla tam pohoda a většina pravidelných návštěvníků se spolu postupně seznamovala a vznikala tam nová přátelství. Naopak se tam ale i občas stávaly jisté roztržky mezi pány i ženami, které jsou ale v lidském životě naprosto běžné, když si někdo třeba nárokuje právo na určitou osobu. Mezi personálem kuchyně se v osmdesátých letech tradovala tato nepříjemná událost z nedělních setkání návštěvníků na Střeláku. Stalo se tam, že přímo do kuchyně mezi kuchaře se vřítil starší pán a žádal na přítomných zaměstnancích, aby mu urychleně půjčili nůž, že prý mu tam v sále nějaký muž balí jeho holku. Páni kuchaři si s ním dali hned na uklidnění panáka a on prý potom v poklidu odešel do sálu za svou partnerkou a zábava pokračovala dál. Jak se často říká, láska je velká čarodějka, a takové věci se mohou občas stát i v dobré společnosti.

Všechno hezké také jednou skončí, a tak se stalo během covidové pandemie za neutěšené ekonomické situace, že se pořadatelé nedělních tanečních odpolední rozhodli program zrušit bez náhrady. Od roku 2020 je proto teď v neděli odpoledne na Střelnici již klid, který je rušen pouze cinkáním sklenic místních štamgastů v restauraci Šalanda.

V současné době našli dnešní tančící důchodci náhradu za hradeckou Střelnici v okresním městě Rychnov nad Kněžnou. Obdobné produkce tam totiž pořádá odbor kultury městského úřadu vždy v neděli odpoledne dvakrát za měsíc. Taneční zábava se tam pořádá v Pelclově divadle nebo ve Společenském centru. A tak se zde znovu potkávají staří známí ze Střelnice v Hradci Králové, např. pan Jirka z Týniště se svou partnerkou z Nového Bydžova nebo krásná paní Alenka se svými hradeckými známými a nechybí tu ani paní Eva z Chocně. Kapela Combi působící dříve na Střelnici se zde v domácím prostředí střídá se skupinou Mix. Nutno dodat, že oba sály jsou noblesní a pořadatelé mají vše dobře zajištěné včetně doprovodných programů, takže se tančícím seniorům v Rychnově nad Kněžnou daří a jsou zde velice spokojeni.

Všechno, co se dříve odehrávalo na hradeckém Střeláku, jako např. prohnuté stoly plné dobrot, módní přehlídky dam i pánů a další příjemné události, se dnes přeneslo do Rychnova nad Kněžnou a tančící společnost se tam cítí jako doma.

Slávek Trávníček